Úvaha ředitele Sdružení

14.04.2020

Svou úvahu píši v podvečer na pondělí velikonoční, jež je obvykle dnem tradic, rituálů, vítání přicházejícího jara a nového života. Všichni právě procházíme zcela neočekávaným zásadním zátěžovým testem své odolnosti vůči neviditelnému a nevyzpytatelnému nepříteli. Coronavirus zasáhl všechny naše činnosti a aktivity a my jsme, docela logicky, zareagovali prudkým šlápnutím na brzdu.

Žili jsme si pohodlně každý ve své vlastní rovnováze a naráz příroda přinesla něco naprosto nepředvídatelného a nečekaného a my jsme konfrontováni s něčím, co jsme dosud nezažili.

Pro někoho spouštěč emocionální energie paniky, stresu, iracionálního chování, pesimismu v budoucnost, pro jiného varovný signál přírody, pro někoho jen trochu jiná chřipka. Vývoj člověka byl však odjakživa bojem s okolním životním prostředím. I viry jsou a vždy budou jeho nedílnou součástí, ať se nám to líbí nebo ne. A proto nepřipusťme paniku, ta je nebezpečnější, než coronavirus sám, neboť v panice se chováme iracionálně a mnohdy zcela nelogicky.

Přiznejme si, ano, docela silně jsme se lekli. Nepropadejme však strachu a už vůbec ne zoufalství. Z coronaviru mějme patřičný respekt, ale nebojme se ho. Teď potřebujeme postupný řízený restart standardních životních a zejména ekonomických aktivit. Tak ať už se to přežene a hlavně, vezměme si ponaučení a nechť nás to všechny změní k lepšímu!!!